fara

Možná hledáte fára, fāra, fära, fará, fárá, farà, fåra, fårå, fãrã, fără, farą, Fara nebo farra.

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈfara]

dělení

• fa-ra

etymologie

Přes středohornoněmčinu z pozdnělatinského par(r)ochia, které z paroecia, což je přepis řeckého παρоικία — vysídlenectví, které odvozeno od substantiva πάρоικος — soused, cizinec, jež pochází od slova οἶκος — dům. Srovnej např. německé Pfarrei, Pfarre, dále pak např. české ekonom, ekologie, menoik, anglické parish, francouzské paroisse apod.

varianty

• (nářečně) fára

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	fara	fary
genitiv	fary	far
dativ	faře	farám
akuzativ	faru	fary
vokativ	faro	fary
lokál	faře	farách
instrumentál	farou	farami

význam

1. budova, v níž bydlí a úřaduje farář
   • Shromáždění věřících se koná na faře.
2. (policejní slang) venkovská policejní stanice

překlady

1. budova

   • angličtina: parsonage, rectory
   • francouzština: cure ž, presbytère m
   • hornolužická srbština: fara ž
   • italština: casa canonica ž
   • latina: domus paroecialis
   • němčina: Pfarrei ž
   • nizozemština: parochie
   • polština: parafia ž
   • slovenština: fara ž
2. —

synonyma

1. farní dům
2. —

související

• farní
• farář
• farářka
• farnost
• farník
• farský
• přifařit

hornolužická srbština

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	fara	farje	fary
genitiv	fary	farow	farow
dativ	farje	faromaj	faram
akuzativ	faru	farje	fary
vokativ	fara	farje	fary
lokál	farje	faromaj	farach
instrumentál	faru	faromaj	farami

význam

1. farnost
2. fara

maďarština

výslovnost

• IPA: [ˈfɑrɑ]

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	fara	—
akuzativ	farát	—
dativ	farának	—
instrumentál	farával	—
kauzál-finál	faráért	—
translativ	farává	—
terminativ	faráig	—
esiv	farként	—
inesiv	farában	—
superesiv	farán	—
adesiv	faránál	—
illativ	farába	—
sublativ	farára	—
alativ	farához	—
elativ	farából	—
delativ	faráról	—
ablativ	farától	—

význam

1. nominativ singuláru přivlastňovacího tvaru třetí osoby jednotného čísla substantiva far

slovenština

výslovnost

• IPA: [fara]

dělení

• fa-ra

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	fara	fary
genitiv	fary	fár
dativ	fare	farám
akuzativ	faru	fary
lokál	fare	farach
instrumentál	farou	farami

význam

1. fara

související

• farár
• farnosť
• farný

švédština

výslovnost

• IPA: [˘fɑːra], fara^ⓘ
• 2. intonace

etymologie (1)

Přes staronorštinu a pragermánštinu (*fērą?) z předpokládaného praindoevropského kořene *per-, který je přítomen kupř. ve starořeckém πεῖρα či (snad) latinském experīrī, periculum. Srovnej např. německé Gefahr.

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	fara	faran	faror	farorna
genitiv	faras	farans	farors	farornas

význam

1. nebezpečí, riziko, ohrožení

etymologie (2)

Přes staronorštinu z předpokládaného pragermánského *faraną, dále viz výše. Srovnej např. německé fahren, vzdáleněji pak i führen.

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	fara	faras
přítomnost	far	faras
préteritum	for	fors
supinum	farit	farits
rozkazovací zp.	far	fars

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	farande
trpné	faren	faret	farna

význam

1. jet, jezdit
   • fara till Stockholm – jet do Stockholmu

synonyma

1. åka

externí odkazy

• Článek Fara ve Wikipedii

^{Text v horním indexu}