Kristina Mladenovicová
| Kristina Mladenovicová | |
|---|---|
_(52144559920).jpg) Kristina Mladenovicová na French Open 2022 | |
| Stát |  Francie |
| Datum narození | 14. května 1993 (33 let) |
| Místo narození | Saint-Pol-sur-Mer, Francie |
| Bydliště | Dubaj, Spojené arabské emiráty |
| Výška | 184 cm[1] |
| Profesionálka od | 2008 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 14 894 650 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 447–435 |
| Tituly | 1 WTA, 1 WTA 125, 4 ITF |
| Nejvyšší umístění | 10. místo (23. října 2017) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2016, 2021) |
| French Open | čtvrtfinále (2017) |
| Wimbledon | 3. kolo (2015, 2018) |
| US Open | čtvrtfinále (2015) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2012, 2016) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 485–214 |
| Tituly | 31 WTA, 4 WTA 125, 7 ITF |
| Nejvyšší umístění | 1. místo (10. června 2019) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | vítězka (2018, 2020) |
| French Open | vítězka (2016, 2019, 2020, 2022) |
| Wimbledon | vítězka (2026) |
| US Open | finále (2016, 2018, 2024) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Turnaj mistryň | vítězka (2018, 2019) |
| Olympijské hry | 1. kolo (2012, 2020) |
| Smíšená čtyřhra | |
| Tituly | 3 |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | vítězka (2014, 2022) |
| French Open | finále (2013) |
| Wimbledon | vítězka (2013) |
| US Open | semifinále (2013) |
| Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2016, 2021) |
| Týmové soutěže | |
| Fed Cup | vítězka (2019) |
| Hopman Cup | vítězka (2017) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 16. července 2026 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kristina Mladenovicová (srbsky Кристина Младеновић, Kristina Mladenović, * 14. května 1993 Saint-Pol-sur-Mer) je francouzská profesionální tenistka srbského původu, vítězka sedmi Grand Slamů v ženské čtyřhře a tří z mixu, rovněž tak šampionka čtyřhry na Turnaji mistryň 2018 a 2019.
V juniorské kategorii zvítězila ve dvouhře French Open 2009, když ve finále porazila Darju Gavrilovovou. V sezóně 2009 ji Mezinárodní tenisová federace vyhlásila juniorskou mistryní světa. V letech 2007–2012 hrála převážně na okruhu ITF, kde si v dubnu 2009 připsala první titul z italské Foggie. V této úrovni tenisu vyhrála čtyři turnaje ve dvouhře a sedm ve čtyřhře. Na okruhu WTA Tour pak získala třicet jedna titulů ve čtyřhře a jeden ve dvouhře, když ovládla St. Petersburg Ladies Trophy 2017.[2] V sérii WTA 125 vybojovala jednu singlovou a čtyři deblové trofeje.
V letech 2019–2021 byla světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se poprvé stala jako druhá Francouzka a čtyřicátá druhá hráčka od zavedení klasifikace v září 1984.[3] Ve čtyřech obdobích na čele strávila dvanáct týdnů. Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2017 na 10. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2019 na 1. místě.
Na French Open 2013 s Danielem Nestorem prohráli finále smíšené čtyřhry, když nestačili na Františka Čermáka a Lucii Hradeckou. Po boku Nestora pak vyhrála mix ve Wimbledonu 2013 po závěrečném vítězství nad Soaresem s Raymondovou a Australian Open 2014, kde zdolali Mirzaovou s Tecăuem. V páru s Ivanem Dodigem ovládla Australian Open 2022.
Trofej z ženské čtyřhry French Open 2016 si připsala s Caroline Garciaovou po zdolání ruského páru Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová. Jako poražené finalistky skončily na US Open 2016, když nenašly recept na dvojici Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, přestože šly po zisku úvodní sady ve druhé podávat na vítězství v turnaji. S Garciaovou ukončila spolupráci v březnu 2017, kdy se její spoluhráčka rozhodla zaměřit na singlovou kariéru. Společně se probojovaly do osmifinále[4] a v době, kdy sdílely 2. příčku žebříčku tvořily nejlepší pár světa. Při obnovení spolupráce z let 2014–2015 s Tímeou Babosovou vyhrály Australian Open 2018.[5] Triumfovaly také na Turnaji mistryň 2018 a 2019.[6] Jako poražené finalistky s Babosovou skončily ve Wimbledonu 2014 a Australian Open 2019. Následně vítězily na French Open 2019 a Australian Open 2020. Sedmou deblovou trofej z grandslamu přidala s Kuo Chan-jü ve Wimbledonu 2026.[7]
V roce 2016 s Garciaovou a roku 2019 s Babosovou se stala mistryní světa ITF ve čtyřhře a WTA dvojici vyhlásila nejlepším párem roku.
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se roku 1993 v Saint-Pol-sur-Mer, ležícím ve francouzském departementu Nord.[1][8] Její otec Dragan Mladenović je bývalý jugoslávský házenkář a olympijský vítěz. Matka Dženita Mladenovićová hrála závodně volejbal. Rodiče se do Francie přestěhovali v roce 1992, když otec podepsal profesionální smlouvu s klubem Dunkerque Handball Grand Littoral.[9] Oba následně získali francouzské občanství.[10][11] Matka Dženita je trenérkou své dcery Kristiny.[12] Tenistka má bratra Luku Mladenoviće.[9]
Rakouský tenista Dominic Thiem potvrdil na začátku roku 2018 partnerský vztah s Mladenovicovou.[13] Poprvé se na oficiální akci společně objevili během květnového večírku hráčů na Mutua Madrid Open 2018.[14] V listopadu 2019 se rozešli.[15][16]
Týmové soutěže
[editovat | editovat zdroj]Billie Jean King Cup
[editovat | editovat zdroj]Ve francouzském fedcupovém týmu debutovala v roce 2012 v Aegon Areně bratislavským čtvrtfinále 2. světové skupiny proti Slovensku, v němž po boku Virginie Razzanové vyhrála čtyřhru nad párem Rybáriková a Čepelová.
V roce 2016 hrála jako dvojka týmu, které se probojovalo do štrasburského finále proti České republice. Úvodní dvouhru prohrála s Karolínou Plíškovou až 14–16 ve třetí sadě. Rozhodující sada trvající 2.24 hodin se stala nejdelším setem dosavadní historie finále Fed Cupu a druhým nejdelším rozhodujícím setem v celé soutěži. Čas utkání 3.48 hodinách znamenal nejdelší zápas historie českého i francouzského družstva.[17][18][19] Za stavu 2:2 na zápasy pak s Caroline Garciaovou nastoupila do rozhodující čtyřhry, kterou prohrály s Češkami Karolína Plíšková a