Přeskočit na obsah

Jan Bejbl

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Bejbl
Narození26. září 1893
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 49 let)
Koncentrační tábor Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěČechova 34, Plzeň
Národnostčeská
ObčanstvíPředlitavsko a Československo
Povolánípolicista
Politická stranaSociální demokracie
Nábož. vyznáníbez
ChoťAntonie Chalupová
RodičeJan Bejbl a Františka Kněžínková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bejbl (26. září 1893 Vídeň – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl československý legionář, policista, spolupracovník s výsadky Anthropoid, Out Distance a Steel, odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Před první světovou válkou

[editovat | editovat zdroj]

Jan Bejbl se narodil 26. září 1893 ve Vídni v rodině Jana Bejbla a Františky, rozené Kněžínkové. Dětství prožil v Babíně na Pelhřimovsku, vychodil obecnou a měšťanskou školu, poté se vrátil do Vídně ke studiu na pokračovací škole v truhlářském oboru. Jako truhlář se živil až do vypuknutí první světové války.

První světová válka a Československé legie

[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí první světové války byl Jan Bejbl odveden k 75. pěšímu pluku a v jeho rámci pak na ruskou frontu. Zde padl v červnu 1915 u řeky Dněstr do zajetí. O dva roky později vstoupil do Československých legií a v červenci 1917 byl zařazen k vojsku jako sapér. V dubnu 1918 dosáhl s jednotkou Vladivostoku, zúčastnil se jeho obsazení a poté operace vedené zpět po Transsibiřské magistrále za účelem podpory západněji umístěných jednotek. Mezi zářím a říjnem 1918 absolvoval v Tomsku kurz pro výchovu zákopnických instruktorů, poté se účastnil ochrany a rozšiřování nádraží v Samaře a opravy mostu u Šumkova, následně působil při ochraně magistrály. Dne 6. února 1920 se nalodil na loď do Vancouveru a poté se přepravil po železnici přes americkou pevninu a opět lodí do Evropy, kam dorazil v srpnu téhož roku.

Mezi světovými válkami

[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Československa se Jan Bejbl stal policejním inspektorem sloužícím u Policejního ředitelství v Bratislavě. V roce 1923 se oženil s Antonií Chalupovou. Po rozpadu Československa v březnu 1939 se manželé přestěhovali z Bratislavy do Plzně.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Dne 29. prosince 1941 došlo k seskoku příslušníků Operace Anthropoid Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Díky navigační chybě k němu došlo u Prahy místo u Plzně, přesto se oba dva dostavili na plzeňskou konspirační adresu k Václavu Královi, Bejblovu známému z Bratislavy. Václav Král oba na silvestra 1941 Janu Bejblovi přivedl a ten jim poskytl pražskou adresu dalšího známého z Bratislavy Václava Růty. Gabčík z Kubišem poté odjeli zpět do Prahy.

V dubnu 1942 se v Plzni na devět dní soustředila skupina československých parašutistů, kromě Kubiše s Gabčíkem se jednalo o Adolfa Opálku, Josefa Valčíka a Karla Čurdu, jejichž úkolem byla příprava operace Canonbury. Středobodem akce byl opět byt Václava Krále, parašutisté byli ubytováni i na dalších místech včetně bytu Bejblových.

Po atentátu na Heydricha poskytl Jan Bejbl podporu i Oldřichu Dvořákovi z výsadku Steel, kterého spolu s Václavem Králem ukrýval v cele plzeňské policie.

Dne 16. června se na pražském gestapu přihlásil Karel Čurda. Poté se rozjela vlna zatýkání jejíž obětí se staly i manželé Bejblovi. Po zatčení byli vyslýcháni v Praze, poté vězněni v terezínské Malé pevnosti, dne 5. října 1942 stanným soudem odsouzeni k trestu smrti a nakonec 24. října téhož roku zastřeleni při fingované zdravotní prohlídce v koncentračním táboře Mauthausen společně s desítkami dalších českých odbojářů a jejich rodinných příslušníků.

Posmrtná ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Jméno Jana Bejbla a jeho manželky je uvedeno na pomníku spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků, kteří byli popraveni v německém koncentračním táboře Mauthausenu. V lednu 2011 byl slavnostně odhalen na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.[1]
  • V ulici Čechova 2260/34 v Plzni byla 25. dubna 2017 manželům Bejblovým odhalena pamětní deska.[2][3]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠMEJKAL, Pavel a PADEVĚT, Jiří. Anthropoid. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2555-5
  • ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: Vojáci - odbojáři - památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9
  • JANÍK, Vlastislav. Příběhy hrdinů: monografie odbojářů zavražděných v koncentračním táboře Mauthausen za pomoc parašutistům ze skupin Anthropoid, Silver a, Out Distance, Intransitive a Tin. Vydání první. vyd. Praha: Akademie, 2022. ISBN 978-80-200-3276-8.
  • JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ N, Resslova 9a 120 00 Praha 2 Česká republika 50° 4' 33 1932"; MAPY, 14° 25' 0 0336" EZobrazit na mapě: Google. Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online.
  2. ↑ Článek o odhalení pamětní deska manželů Bejblových na stránkách Šumava.cz
  3. ↑ OBRAZEM: V Plzni odhalili pamětní desky odbojářům z druhé světové války. www.denik.cz. 2017-04-25. Dostupné online [cit. 2026-07-17].

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Bejbl&oldid=26045708“