Fribourg

Fribourg ; Fribourg / Freiburg
	; Znak ; Vlajka
Poloha
Souřadnice	46°48′22″ s. š., 7°9′45″ v. d.
Nadmořská výška	587 m n. m.
Stát	Švýcarsko
Kanton	Fribourg
Okres	Sarine
	Fribourg Fribourg, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	9,29 km²
Počet obyvatel	39 151 (2024)
Hustota zalidnění	4 214,3 obyv./km²
Správa
Vznik	1157
Oficiální web	www.ville-fribourg.ch
PSČ	1700–1709
Označení vozidel	FR
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fribourg (německy Freiburg, italsky Friburgo, rétorománsky Friburg) je město ve Švýcarsku, hlavní město stejnojmenného kantonu a okresu Sarine. Leží na Švýcarské plošině na březích řeky Sány na hranici mezi německy mluvící a francouzsky mluvící částí Švýcarska. Je lokálně významným administrativním, obchodním i vzdělávacím centrem, sídlí zde Freiburská univerzita a je zde velmi dobře zachované historické centrum.

Pro odlišení od německého města Freiburg im Breisgau je také používán přídomek im Üechtland (tedy Freiburg im Üechtland).

Geografie

Staré město Fribourgu leží v nadmořské výšce 581 metrů, vzdušnou čarou 28 kilometrů jihozápadně od Bernu. Město se rozkládá na náhorní plošině po obou stranách řeky Sány (francouzsky Sarine), jejíž koryto je zde, na Švýcarské plošině, hluboce zaříznuto do vrstev molasového pískovce. Staré město se rozkládá na meandrujícím ostrohu širokém něco přes 100 metrů západně od Sány, asi 40 metrů nad dnem říčního údolí. Většina městských čtvrtí se nachází na náhorní plošině v průměrné nadmořské výšce 620 metrů a na přilehlých kopcích, zatímco dno údolí Sány je osídleno pouze v oblasti starého městského meandru, dříve chudého dolního města. Nejnižší bod města se nachází v nadmořské výšce 525 m n. m. v lokalitě Windig.

Rozloha obce, která je s 9,3 km² na město poměrně malá, zahrnuje část molasové náhorní plošiny ve Fribourské plošině. Od jihu k severu protíná území silně meandrující tok řeky Sány, která se erozí zařízla až 100 metrů hluboko do náhorní plošiny. Dno údolí je většinou široké 200 až maximálně 500 metrů. Jižně od města se nachází jezero Pérolles, přehrazené v roce 1872 nejstarší gravitační hrází v Evropě. Asi kilometr severně od starého města již začíná přehrada jezera Schiffenen. U každé z nádrží zabírá Sána téměř celou dostupnou šířku dna údolí.

Na obou stranách je ploché dno údolí lemováno z velké části zalesněnými strmými svahy, z nichž některé jsou protkány pískovcovými horninami. Na západě následuje Fribourská náhorní plošina (610 až 630 m), kterou také ohraničují molasové kopce Chamblioux (681 m) a Le Guintzet (690 m). Východně od Sány se území obce rozkládá na výšinách Schönberg (francouzsky Schonberg), která je se svými 702 m n. m. nejvyšším bodem území obce, a Bürglen (francouzsky Bourguillon; až 700 m). Mezi nimi se nachází příkop Galtera (francouzsky Gottéron), který se rovněž zařezává do náhorní plošiny a v oblasti meandru starého města se vlévá do řeky Sány. V roce 1997 tvořila 61 % rozlohy obce zastavěná plocha, 18 % lesy a háje, 14 % zemědělství a méně než 7 % neproduktivní půda.

Politická obec Fribourg zahrnuje bývalou vesnici Bürglen (655 m n. m.) na náhorní plošině jižně od propadliny Galterngraben a část čtvrti Schönberg (do 700 m n. m.) na východní hranici města severně od Galterngraben; větší část je již na území obce Tafers. Sousedními obcemi Fribourgu jsou Düdingen a Tafers na východě, St. Ursen a Pierrafortscha na jihovýchodě, Marly na jihu, Villars-sur-Glâne a Givisiez na západě a Granges-Paccot na severu.

Městské části

Název německy	Název francouzsky	Počet obyvatel (2015)
Burg	Bourg	2400
	Beauregard	7527
Jura	Jura	6220
	Pérolles	6023
Neustadt	Neuveville	1553
Au	Auge	1088
Schönberg	Schoenberg	9485
	Places	3144
Bürglen	Bourguillon	691

Historie

Nejstarší historie

Oblast Fribourgu byla osídlena již od neolitu, ale v oblasti dnešního města bylo nalezeno jen několik nálezů, například několik křemenných nálezů u Bürglenu a kamenné sekery a bronzové nástroje. V době římské se poblíž Fribourgu nacházel přechod přes řeku Sánu. V té době však hlavní osa přes Švýcarskou plošinu vedla dále na sever údolím Broye a přes Aventicum (Avenches). Z tohoto důvodu se z římské doby dochovaly jen malé stopy osídlení. Na náhorní plošině Pérolles byly objeveny zbytky základů římských hradeb.

Středověk

Fribourg byl založen v roce 1157 vévodou Bertholdem IV. ze Zähringenu na strategicky dobře chráněném místě na skalnatém ostrohu nad řekou Sánou a obdařen velkorysými svobodami.^[2] Zähringové tak mohli upevnit a rozšířit své mocenské postavení ve švýcarském středohoří v oblasti mezi řekami Aarou a Saanou. První dochovaná jména města jsou Friborc (1157/80) a Fribor (1175).^[3] Dochoval se i francouzský název Fribourg en Nuithonie. Název, který znamená „svobodné město“, má na jedné straně odkazovat na výsady, které zakladatel města udělil jeho obyvatelům, na druhé straně je však také záměrnou nápodobou Freiburgu im Breisgau, který byl rovněž založen o něco dříve Zähringy.^[4]

Od svých počátků tvořil Fribourg městský stát, tedy městské panství, k němuž nepatřilo téměř žádné území z regionálního zázemí. Když v roce 1218 vymřela dynastie Zähringů, přešel Fribourg dědictvím na Kyburgy,^[2] kteří městu přiznali dosavadní svobody a v roce 1249 sepsali městskou ústavu v takzvaném Handfestu, která stanovila právní, institucionální a hospodářskou organizaci.^[5] V tomto období bylo také uzavřeno několik spojenectví se sousedními městy Avenches (1239), Bern (1243) a Murten (1245).

Koupí se město dostalo v roce 1277 za 3040 marek stříbra do majetku habsburského rodu, čímž se stalo jeho nejzápadnější základnou v soupeření se savojským rodem o moc v regionu, a opakovaně se účastnilo válek se savojskými a bernskými vévody.^[6] Pokus Fribourgu čelit expanzivní politice Bernu ve spojenectví se Savojskem a různými dalšími šlechtickými rody v regionu ztroskotal 21. dubna 1339 porážkou v bitvě u Laupenu. Obchod a komerce vzkvétaly již od poloviny 13. století. V počátcích se Fribourg skládal ze čtyř různých čtvrtí: Burg, Neustadt, Au a Spital. Město se rychle rozvíjelo a procházelo prvními expanzemi; již v roce 1224 se čtvrť Burg rozšířila dále na západ, v roce 1254 bylo založeno předmostí na východní straně bernského mostu a od roku 1280 probíhalo rozšiřování v oblasti dnešního Place Python. Tato rozšíření odrážejí hospodářský rozmach Fribourgu. Ve 14. století se Fribourg stal významným centrem obchodu, výroby sukna a zpracování kůže, díky čemuž se město od roku 1370 stalo známým po celé střední Evropě.^[3]

12. února 1378 prodal Jakob von Düdingen svůj podíl na panství Simmental městu Fribourg za 3000 zlatých. Již 24. února se Vilém z Düdingenu rovněž zavázal, že své hrady v Simmentalu (Blankenburg, Mannenberg a Laubegg) ponechá městu Fribourg otevřené. Zároveň hrabě Rudolf z Kyburgu přislíbil městu Fribourgu hrad, město a panství Nidau za 5000 guldenů. Dne 16. května 1382 se městu Fribourg podařilo koupit Inselgau za 1050 guldenů. K tomu patřily Worben, Jens, Merzligen, Bellmund, Wiler, Port a baile nad ostrovem svatého Petra na Bielském jezeře. Všechny tyto akvizice by vedle tzv. Starého panství (Alte Landschaft) poskytly pevný základ pro území městského státu Fribourg. Po bitvě u Sempachu však o ně Bern přišel a mezi Fribourgem a Bernem se rozvinula malá válka. V mírové smlouvě mezi konfederáty a Habsburky z dubna 1389 ztratili Fribourští nejen nároky na Büren an der Aare a Nidau, ale také na Simmental. Po dlouhých a tvrdých arbitrážních jednáních jim bylo 18. února 1398 odepřeno i Inselgau.

Smlouva s Bernem o městských právech byla obnovena v roce 1403. Městští vládci nyní prováděli novou územní politiku postupným získáváním území v nejbližším okolí, čímž položili základ fribourského Starého panství. Již v roce 1442 tak město vytvořilo po obou stranách řeky Sány okolní území o průměru asi 20 km. Tehdy bylo pod přímou kontrolou městské vrchnosti a nebylo spravováno prostřednictvím mezistupně fojtství.

Období kolem poloviny 15. století bylo poznamenáno různými ozbrojenými konflikty. Především došlo k velkým ztrátám ve válce proti Savojsku. Savojský živel získával ve Fribourgu stále větší vliv, a tak v roce 1452 přešlo město z habsburské pod svrchovanost Savojska, v níž zůstalo až do roku 1477 po burgundských válkách. Jako spojenec Bernu se Fribourg účastnil válek proti Karlu Smělému a mohl si tak zajistit další území. Dne 10. září 1477 propustila vévodkyně Violanta Francouzská Fribourg z područí Savojských a krátce nato, 31. ledna 1478, získalo město císařskou nezávislost. Od této doby tvořil Fribourg se svým územím, „Starým panstvím“ a panstvími Montagny a Illens/Arconciel, získanými v letech 1475–1478, městský stát se statutem svobodného císařského města. Společně s Bernem ovládal Fribourg panství Grasburg, Murten, Grandson a Orbe-Echallens.

V letech 1399 a 1429–1430 se ve Fribourgu konaly kacířské procesy proti protestantským valdenským. Obvinění byli mučeni a museli nosit na prsou a zádech žluté kříže z látky. Čtyři ženy byly uvězněny na doživotí a jeden valdenský muž byl odsouzen k smrti na hranici. Z města byl vypovězen mezinárodně úspěšný obchodní dům Perroman-Gesellschaft (též Praroman), jehož členové byli považováni za valdenské.^[7] Od roku 1400 byl Fribourg také dějištěm několika čarodějnických procesů, které se konaly kvůli autoritě úřadů.^[8] Od roku 1481 je Fribourg členem Švýcarské konfederace.^[3] Další území získal Fribourg v 16. století, nejprve spolu s Bernem v roce 1536, kdy získal region Vaud, a poté v roce 1554, kdy si rozdělil konkurenční hrabství Gruyères.

Od konce 14. století se zde objevovaly různé zámožné rody, které se zabývaly obchodem se suknem a kůží: Gottrau, Lanthen, Affry, Diesbach (původně z Bernu, po reformaci také ve Fribourgu), Von der Weid, Techtermann, Fegeli a Weck. Spolu s místní šlechtou (rody Maggenberg, Düdingen/Velga, Montenach, Englisberg a Praroman) se od 15. století zformoval patriciát, který si následně mezi sebou rozdělil moc.^[6] To však bylo důležitou příčinou úpadku soukenické výroby, protože rody, které se kdysi vyšvihly díky obchodu a živnostem, se nyní stále více staraly o vládu nad městem a o získanou správu a od té doby neustále rozšiřovaly pozemkový majetek. Mezníkem v politice města byl rok 1627, kdy se tehdejší patricijská třída prohlásila novou ústavou za jediného regenta a nárokovala si tak právo volit a kandidovat ve volbách. Tím byla zpečetěna oligarchie s restriktivními organizačními strukturami, která se projevila již v průběhu 15. století.

Novověk

Přísný patricijský režim (tvořený maximálně 60 rodinami) držel téměř 200 let všechny vlivné posty ve městě a hrál vedoucí roli v politice, hospodářství, kultuře a společnosti. Utlačovaní občané se několikrát spojili a nacvičili lidové povstání, mimo jiné v roce 1781 pod vedením Pierra-Nicolase Chenauxe. S podporou vyžádanou z Bernu bylo povstání potlačeno. Elita byla úzce spjata s francouzskou monarchií a svůj životní styl v podstatě financovala z důchodů za dodávky žoldnéřů Bourbonům. Švýcaři, kteří byli zabiti při útoku na Tuilerijský palác v roce 1792, byli pod velením Ludvíka Augustina d'Affryho z Fribourgu.^[9] Výjimkou je Franz Peter König von Mohr (1594–1647), který pocházel z poměrně skromné rodiny, během třicetileté války vykonával služby v habsburské císařské armádě a dostal se až na post fribourského radního.

Invaze francouzských vojsk do Švýcarska v roce 1798 znamenala konec starých pořádků. Fribourg 2. března kapituloval a musel se vzdát vlády nad venkovem. To otevřelo cestu k volbám do městského úřadu, v jehož čele stál první starosta města Jean de Montenach. Zavedením zákona o zprostředkování za Napoleona bylo v roce 1803 dokončeno oddělení kantonu a obce Fribourg. Dne 28. června 1803 byla na nátlak konzervativců znovu zavedena ústava Constitutio Criminalis Carolina z roku 1532, která v trestním právu stanovila například mučení, čtvrcení a kolování, jež byly v době helvétského soustátí zakázány.^[10]

Město bylo hlavním městem okresu a kantonu a v letech 1803–1809 střídavě jedním z hlavních měst Švýcarska. Společenský život bohaté vyšší vrstvy se odehrával v létě v jejich letohrádcích a v zimě v zimních spolcích cechů a kruhů: v roce 1802 v aristokratické Grande Société, od roku 1816 v liberálním Cercle littéraire et de commerce a později také v liberálně-konzervativním Cercle de l'Union (1841) a konzervativním Cercle catholique (1874). Pro nižší vrstvy byly otevřeny četné vinárny a šenkovny, v nichž se často tolerovala prostituce žen a dívek z chudinského dolního města Fribourgu, která byla prohlášena za nezákonnou.

Roky 1816 a 1817 přinesly neúrodu a rostoucí sociální bídu. Současně – navzdory represím a špionáži – vzrostl strach z revoluce, o čemž se několik místních důstojníků přesvědčilo zblízka v Paříži.^[11] Patriciát proto hledal porozumění s titulárním císařem Brazílie, portugalským králem Janem VI. a dohodl se s regentem, který měl zájem o katolické přistěhovalce, na založení kolonie Nova Friburgo v roce 1818. Dne 4. července následujícího roku odjelo do Brazílie 830 lidí z Fribourgu spolu s dalšími Švýcary (asi 500 z Bernu, 160 z Valais, 140 z Aargau a Lucernu),^[10]^[12] ale asi pětina těchto emigrantů zemřela na tyfus, malárii a další nemoci cestou do nové kolonie.^[12]^[13] Emigrace, později také do Argentiny a Chile, byla sociálním východiskem, které brzdilo hospodářský rozvoj.^[14] Ještě v roce 1845 byl každý čtvrtý zaměstnanec ve Fribourgu sluha nebo služka. Mnoho obyvatel se také přestěhovalo do průmyslovějších oblastí západního Švýcarska.^[9] Nova Friburgo je dnes partnerským městem Fribourgu.

V roce 1814 se k moci opět dostal starý patricijský režim, který vládl městu v období restaurace a až do zrušení patriciátu za pozdějšího starosty Josepha de Diesbach-Torny v roce 1830.^[6] Poté byl režim nahrazen liberálnější kantonální ústavou a v roce 1831 se německy mluvící okres Sense, kde sedláci nadále podléhali nájemnímu vztahu k městským pánům, stal politicky nezávislejším. V roce 1830 byly rozpuštěny švýcarské pluky ve službách Francie, načež mnoho fribourských občanů vstoupilo od roku 1831 do cizinecké legie.^[15] Fribourg, který se účastnil Sonderbundu jako město a kanton, byl jedním z dějišť války a 14. listopadu 1847 musel kapitulovat. Jezuité, kteří byli z liberálního hlediska agenty Vatikánu a konzervativních mocností (například Rakouska), byli vyhnáni, jejich majetky znárodněny a mimořádně výnosný penzion vydrancován. 22. dubna 1853 se několik set jezuitů pokusilo o útěk. Dne 23. dubna 1853 se několik stovek katolických konzervativních sedláků vedených bývalým učitelem Nicolasem Carrardem pokusilo o převrat proti liberální vládě Juliena Schallera, který skončil smrtí Carrarda a dalších 13 povstalců. Od roku 1848, kdy byla přijata nová spolková ústava a v roce 1857 byla změněna kantonální ústava, měl každý švýcarský občan s trvalým bydlištěm ve Fribourgu právo volit ve volbách.^[2]

Od 2. února do 15. března 1871 bylo ve Fribourgu ubytováno a ošetřováno 3700 internovaných francouzských příslušníků tzv. Východní armády (Armée de l'Est).^[16] Kromě toho bylo ve městě a okolí umístěno 628 koní. Útrapy nepřežilo 81 internovaných. Byl pro ně vybudován hřbitov v Neigles. Oswald Corvinus Szymanowski, syn Poláka, který uprchl do Švýcarska po polském listopadovém povstání v roce 1830, poskytl příkladnou a velkorysou pomoc, k níž se připojilo i obyvatelstvo. To, že Švýcarsko poskytlo cizí armádě útočiště tím, že ji internovalo, pomohlo definovat ozbrojenou neutralitu na mezinárodní úrovni a umožnilo mladému Švýcarsku vyniknout jako humanitární země.

Kantonální volební právo žen zavedl Fribourg až 7. února 1971, tedy ve stejné době, kdy bylo zavedeno na federální úrovni. Od roku 1983 existuje kantonální poradenská služba pro plánování rodiny a péči o kojence.^[17] O dva roky dříve byly zrušeny právní základy, které vedly k velkému množství administrativních opatření pro svobodné matky v kantonu od druhé poloviny 19. století.^[16] Deportační opatření se týkala také dětí politických disidentů, chudých, návykových pijáků („buveurs d'habitude“) a lidí, kteří se vyhýbali práci. K realizaci těchto opatření, která byla uplatňována v celém Švýcarsku, využily fribourské úřady trestnici Bellechasse v severní části kantonu. Odůvodněním této praxe byla ochrana mravnosti a veřejného pořádku.

Extrémně konzervativní postoje trvaly ve Fribourgu velmi dlouho. Od roku 1856 do roku 1966 byly konzervativní síly opět bez přerušení u moci. Zejména vláda Georgese Pythona se vyznačovala antiliberalismem. Ten se projevil i v několika kampaních proti komunistům a svobodným zednářům, kteří ve Fribourgu neměli zastání. Základní školy se přitom těšily jen malé přednosti před církevním školstvím. K sebepojetí kantonu Fribourg, definovaného jako République chrétienne („Křesťanská republika“), patřila také koordinace peněžních sbírek pro pučisty za generála Franca během španělské občanské války.^[17] Později ve městě našli útočiště přední členové alžírské Organizace tajné armády (OAS) a kolaborantům a apologetům nacistické okupace (Bernard Faÿ, Yves Bottineau) byla nabídnuta pracovní místa. Během vietnamské války pokračovaly ve Fribourgu ve studiu stovky synů tehdejší převážně francouzsky mluvící jihovietnamské elity. Z domácího hlediska byl Fribourg opěrným bodem a centrem přitažlivosti zejména pro konzervativce z Valais a vyprodukoval nejhlasitější zastánce korporativního státu v osobách Jean-Marie Musyho a Gonzague de Reynold.^[9] Ve Fribourgu působí od roku 1966 organizace Opus Dei.^[18]

V průběhu 19. století došlo k výrazným změnám v oblasti města. Od roku 1848 byly částečně zbořeny městské hradby a přes údolí Sány a Galtern byly postaveny nové mosty. Napojení na švýcarskou železniční síť z roku 1862 vedlo k rozvoji nádražní čtvrti. Se zlepšením dopravního spojení se také prosadila industrializace. Těžiště města se tak přesunulo z historického starého města do nádražní čtvrti. Rozsáhlé plochy ve čtvrtích Pérolles, Beauregard a Vignettaz byly kolem roku 1900 zastavěny průmyslovými podniky a obytnými budovami. Důležitým stavebním kamenem bylo také otevření univerzity v roce 1889. V letech 1950–1965 klesl podíl primárního sektoru (zemědělství) v kantonu z 35,4 % na 23,2 % pracujících. Současně se zvýšil podíl osob zaměstnaných v průmyslu z 34,5 % na 43,6 %.^[19] Další impuls k hospodářskému vzestupu získal Fribourg v roce 1971 otevřením prvního úseku dálnice A12 z Bernu do Vevey. Veřejný prostor ve Fribourgu je v současnosti silně ovlivněn konzumní společností s několika velkými nákupními centry ve městě a jeho okolí a značným objemem dopravy. Fribourg se však úspěšně prosazuje jako regionální aglomerace mezi Lausanne a Bernem.

Obyvatelstvo

Fribourg je s 37 645 obyvateli (k 31. prosinci 2021) největším městem kantonu Fribourg.^[20] Přibližně 29 % z nich tvoří cizinci.^[21] Počet obyvatel Fribourgu výrazně vzrostl zejména na počátku 20. století a v letech 1930 až 1970. Nejvyššího počtu dosáhl v roce 1974, kdy zde žilo přibližně 42 000 obyvatel. Poté byl zaznamenán pokles počtu obyvatel o přibližně 14 %, který se však postupně zastavil. Dnes má fribourská aglomerace jednu z nejmladších věkových struktur ve Švýcarsku, a to díky přílivu rodin z oblastí u Ženevského jezera.^[22]

Počet obyvatel aglomerace odhaduje Federální statistický úřad (BFS) na přibližně 100 000 (2008). Větší fribourská metropolitní oblast/hospodářská oblast má přibližně 75 000 obyvatel (2015). Kromě města Fribourg zahrnuje obce Avry, Belfaux, Corminboeuf, Givisiez, Granges-Paccot, Marly, Matran a Villars-sur-Glâne.

Zástavba obcí Fribourg, Villars-sur-Glâne, Givisiez a Granges-Paccot nyní z velké části srostla. Přímo na východním okraji města se nachází vesnice Klein-Schönberg (francouzsky Petit-Schoenberg), která patří k Tafers, a vesnice Uebewil (francouzsky Villars-les-Joncs), která patří k Düdingenu. Tato uzavřená sídelní oblast má přibližně 60 000 obyvatel (2015). Od 50. let 20. století vznikají nové obytné čtvrti, především na západě města (Beaumont, Jura, Torry) a ve čtvrtích Bellevue a Schönberg východně od Saanegraben. Vznikly částečně rozsáhlé čtvrti bytových domů, částečně čtvrti rodinných domů, např. v okolí kopců Chamblioux a Le Guintzet a na horním Schönbergu.

Vývoj počtu obyvatel^[3]
Rok	1450	1798	1850	1870	1888	1900	1910	1930	1950	1960	1970	1980	1990	2000	2010	2016
Počet obyvatel	6000	5117	9065	10 581	12 195	15 794	20 293	21 557	29 005	32 583	39 695	37 400	36 355	34 897	35 547	38 829

Jazyky

V roce 2016 hovořilo 68,6 % (63,3 %) obyvatel francouzsky a 27,4 % (21,2 %)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]