Ex libris
Ex libris v latině znamená doslova z knih, ve smyslu: Tato kniha je z knih pana XY. Do češtiny se překládá jako knižní značka. Jako podstatné jméno se toto latinské označení píše v češtině zpravidla jedním slovem.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Knižní značky vznikly ve středověké Evropě jako funkční prostředek označení tehdy cenného knižního majetku jednotlivců, šlechtických rodů a církevních institucí. V raném novověku se začaly vlepovat na vnitřní stranu knih papírové lístky s latinským nápisem Ex libris (Z knih) a se jménem majitele.[1]
Už ve středověku některé knižní značky měly uměleckou úroveň (např. Albrecht Dürer). Od konce 19. století pak došlo ke kultivaci knižní produkce; s tím souviselo i zvýšení umělecké úrovně knižních značek. Knižní značky se pak začaly používat nejen k označení vlastníka knih, ale staly se i předmětem zájmu sběratelů.
Čeští tvůrci Ex libris
[editovat | editovat zdroj]Tvorbou ex libris se zabývali umělci v Čechách už od konce 19. století. Současná literatura (viz Vencl) uvádí více než 300 autorů v českých zemích od počátku 20. století do současnosti. Mezi nejznámější patří např. Cyril Bouda, Jiří Švengsbír, Jaroslav Lukavský, Oldřich Kulhánek, Alfons Mucha a mnoho dalších.[2] Více než čtyři sta ex libris vytvořil Josef Váchal. Velkou sbírku jeho ex libris, obrazů i dalších prací vlastní sběratel umění Jan Pelánek Lazarowitz, majitel zámku Týnec u Klatov, kde je vystavuje.[3]
V současné době převažují knižní značky individualizované, tj. konkrétních majitelů knižního fondu. Mohou to být také instituce, zejména knihovny a úřady. Svým pojetím jsou zvláštností fiktivní ex libris, která nemohla vzniknout na zvláštní objednávku, protože jejich adresáti již dávno nežijí. Umělec do těchto ex libris promítá své znalosti i představy o těchto osobnostech.
Náměty a technika
[editovat | editovat zdroj]Námětově je obsah ex libris velmi různorodý. Pro osoby mohou vzniknout "mluvící" ex libris, tj. grafické zobrazení jména zadavatele, pokud je to vůbec možné. Často však jde spíše o vystižení profese nebo zájmů objednatele v oblasti umění či literatury. Často jde i o přírodní či historickou památku. Velmi často je důvodem objednávky je i vztah objednatele k umělci a ke směřování k jeho dosavadní tvorby. V takovém případě je dost snadné určit autora ex libris, i když často si lze pomoci také autorskou značkou.
Specifickou oblastí je tvorba ex libris pouze pro určitou část knihovny objednatele, např. knihovna hudebnin, vědeckofantastické literatury nebo i erotické literatury.
Technika tisku
[editovat | editovat zdroj]Ex libris jsou tištěna obecnými grafickými technikami. Zcela výjimečná jsou ex libris, která byla vytvořena pouze v jednom exempláři pomocí kreslířských či malířských technik, zpravidla jako dar umělce obdarované osobě. Exlibris může být i razítkové[4]
České sdružení sběratelů
[editovat | editovat zdroj]České sběratele ex libris sdružuje Spolek sběratelů a přátel ex libris, založený v listopadu 1918 pod názvem Československý spolek sběratelů a přátel ex libris.[5] Od roku 1937 vydává Spolek sběratelů a přátel exlibris časopis Knižní značka. Název časopisu a logo vytvořil akademický malíř Miroslav Houra.[6] Od roku 2002 vydává Spolek časopis Sborník pro exlibris a drobnou grafiku,[7] který navázal na Sborník pro exlibris a jinou užitou grafiku.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VENCL, Slavomil. Moderní exlibris v českých zemích. 1. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s r.o., 2018. 295 s. ISBN 978-80-7415-166-8. S. 8.
- ↑ MARCO, Jindřich. O grafice. Praha: Mladá frona, 1981. Dostupné online. Kapitola Ex libris a jiná drobná grafika, s. 99. Dostupné online po registraci.
- ↑ JIRKŮ, Irena. Proč umírá dům a jak se křísí umění. V Týnci zachránili zámek a proměnili ho v galerii s unikátní sbírkou. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2024-03-28 [cit. 2026-09-25]. Dostupné online.
- ↑ JT [online]. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích [cit. 2024-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Knižní značka (ex libris). S. 2. Národní listy [online]. 1921-08-13 [cit. 2021-08-01]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ Knižní značka: Časopis Spolku sběratelů a přátel exlibris. ISSN 1211-3840.
- ↑ Sborník pro exlibris a drobnou grafiku. 2002-. ISSN 1801-4607.
- ↑ Sborník pro exlibris a jinou užitnou grafiku. Praha: Československý spolek sběratelů a přátel exlibris; Kroužek českých exlibristů; Spolek sběratelů a přátel exlibris, 1923-1943.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VENCL, Slavomil. Moderní exlibris v českých zemích. 1. vyd. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s r.o., 2018. 295 s. ISBN 978-80-7415-166-8.
- LANGHAMMER, Jan. České sběratelství exlibris v datech: sto let SSPE. Praha: Spolek sběratelů a přátel exlibris, 2018. 159 stran. ISBN 978-80-906980-0-0
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Spolek sběratelů a přátel exlibris
- Trienále českého ex libris Archivováno 11. 8. 2020 na Wayback Machine.
Obrázky, zvuky či videa k tématu ex libris na Wikimedia Commons - Ex libris v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- Stránky věnované exlibris
- Časopis Spolku sběratelů v elektronické podobě
- sbírka exlibrisů – Ex-libris aus der Sammlung H. K. Frech. Bratislava: Karl Angermayer, [pred 1945]. [1 svazek]. – dostupné v Digitální knihovně UKB
