Alkindus
| Alkindus | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | أبو يوسف يعقوب بن إسحاق الصبّاح الكندي |
| Narození | 801 Kúfa nebo Basra |
| Úmrtí | 870 (ve věku 68–69 let) nebo 873 (ve věku 71–72 let) Bagdád |
| Občanství | Abbásovský chalífát |
| Povolání | filozof, matematik, kryptolog, astronom, lékař, hudební teoretik, vědec, hudebník a inženýr |
| Zaměstnavatel | Bajt al-Hikma |
| Nábož. vyznání | islám |
| Příbuzní | Muhammad ibn al-Ash'ath al-Kindi (předek) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alkindus (někdy též al-Kindí) (801–873), celým vlastním jménem Abú Jusúf Jakúb ibn Isák al-Kindí (أبو يوسف يعقوب بن إسحاق الكندي), byl arabský astrolog, astronom, filosof, matematik a lékař působící na muslimských univerzitách v Bagdádu a Basře v době arabského chalífátu dynastie Abbásovců.
Během svého života sepsal téměř tři stovky spisů (např. o matematice, astrologii, chemii, metalurgii, snech). Dochoval se pouhý zlomek. Byl významným komentátorem Aristotelových spisů a je považován za jednoho z otců neoplatonismu v arabském světě, díky čemuž se dostával do sporů s islámskými náboženskými autoritami (zabýval se poměrem mezi aristotelovskou filosofií a zjeveními popsanými v Koránu). Mj. tvdil, že "proroci a filozofové mají odlišné a nezávislé cesty, jak dosáhnout nejvyšší pravdy dostupné pro člověka".[1]
Byl významným představitelem arabské astrologické tradice dochované v devatenácti astrologických spisech přeložených ve 12. století do latiny. Byl učitelem nejslavnějšího arabského astrologa Albumasara. Ve svých astrologických pracích vycházel z myšlenek o příčinné souvislosti. Podporoval myšlenku poznání vesmíru přes jeho pozemské projevy.
K nejoriginálnějším Alkindovým dílům patřilo pojednání známé pod latinskými názvy De radiis („O vyzařování“) nebo De radiis stellarum („O vyzařování hvězd“). Podle toho veškeré prvky reality, jako těla, předměty nebo planety, ale také duše, slova nebo obrazce, stvořeny ze čtyř živlů a vyzařují svoji vlastní podstatu a ovlivňují jí své okolí. Veškeré bytí tak na sebe vzájemně působí. Ve středověké Evropě Alkindova metafyzika výrazně přispěla k rozvoji konceptu talismanické a přirozené magie, ač se většina dobových učenců domnívala, že slova nebo obrazce v přirozené magii nemají místo a jsou pouze značkami pro démony. S tím, že slova mají přirozenou moc ovšem souhlasil například Roger Bacon, ač se na Alkinda přímo neodvolává. V renesanční magii De radiis ovlivnilo myšlení Marsilia Ficina a Pica della Mirandoly.[2][3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Phillip K. Hitti, The Arabs: A Short History (Regnery Publishing, 1996) s. 120
- ↑ TRAVAGLIA , Pinella. al-Kindī. In: HANEGRAAFF, Wouter Jacobus. Dictionary of Gnosis & Western Esotericism. [s.l.]: Brill Academic Pub, 2006. ISBN 978-9004152311. S. 59–60. (anglicky)
- ↑ FANGER, Claire; KLAAASSEN, Frank. Magic III: Middle Ages. In: HANEGRAAFF, Wouter Jacobus. Dictionary of Gnosis & Western Esotericism. [s.l.]: Brill Academic Pub, 2006. ISBN 978-9004152311. S. 726–727. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. ISBN 80-7298-026-2. [Viz str. 108–111.]
- MCGREAL, Ian Philip, ed. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů. Praha: Prostor, 1998. 623 s. ISBN 80-85190-93-1. [Stať „Al-Kindí" je na str. 511–514.]
- SOKOLOV, Vasilij. Středověká filozofie. Překlad : Vilém Herold a Václava Steindlová. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 476 s. Kapitola „Al-Kindí a počátky arabské filozofické tradice", s. 226–231.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alkindus na Wikimedia Commons
- Galerie Alkindus na Wikimedia Commons
